Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tzv. Velká říjnová socialistická revoluce – více otázek než odpovědí

25. 03. 2015 9:13:24
My starší si na výuku tohoto dějepisného tématu ze základních škol pamatujeme stále ještě docela dobře. Chrabrý soudruh Vladimír Iljič Lenin vyzbrojený nejmodernější marxisticko-leniskou ideologií se svými věrnými stranickými soudruhy a soudružkami nechali v říjnu 1917 vystřelit z křižníku Aurora, vojáci s dělníky na povel zaútočili na Zimní palác v Petrohradě a carský režim se zhroutil jak domeček z karet, když od února byl u vládní moci buržoa a pomýlený socialista Kerenský. A potom už nastaly jenom samé úspěchy, šťastný sovětský lid zpíval a tančil, dělníci, rolníci a pracující inteligence ruku v ruce budovali komunistickou společnost.

Čas však od té doby oponou trhnul, po SSSR, sovětské bolševické ideologii, Leninovi a dalších nikde vidu ani slechu. Nicméně někteří si kladou stále otázky. Jak to přišlo, že tak lehce je možné provést státní převrat a na 3⁄4 století založit stát otroků s hromadami milionů mrtvol ? Zejména když v jiných srovnatelných zemích se nic takového v té době nepodařilo ? Pravda, zuřila první světová válka, státy byly oslabené válečnými výdaji, nefunkčními ekonomikami, miliony padlých vojáků i civilistů, byla bída, hlad, nemoci. Avšak stále se vtírá otázka, jak je možné, že to vše proběhlo tak snadno ? Za tím přece musí něco být.

Vraťme se nyní krátce do roku 1905, kdy se v Rusku konal první neúspěšný levicový pokus o státní převrat. Znejistělý car Mikuláš po jeho potlačení proto pro jistotu převedl do šesti západních bank jmění ve výši 480 milionů dolarů – jednalo se vesměs o banky Rockefellerů a Rothschildů v USA, Německu a Francii. To byla skutečně neobvykle obrovská suma peněz, která bankéře rozhodně nenechávala spát v klidu a brousili si zuby, jak se jí zmocnit sami pro sebe, protože v bankách ji měli pouze klientem svěřenou. Pro představu, za minulých sto let se americký dolar znehodnotil zhruba 50 krát, takže v dnešních dolarech by se jednalo o 24 miliard, což v aktuálním měnovém kurzu představuje kolem 570 miliard korun, tedy zhruba polovinu celkových ročních příjmů českého státního rozpočtu. Jak se posléze ukázalo, touto jinak dobře míněnou transakcí car Mikuláš nad sebou a svou rodinou podepsal osudový ortel smrti.

Kromě V. I. Lenina, protagonisty říjnové revoluce známého ze školních učebnic, měl další rozhodující politický vliv jeho blízký spolupracovník Lev Davidovič Trockij. Z dnešního pohledu šílený ultralevicový revolucionář, vůči němuž byl i totalitní Lenin doslova vzorem demokrata. Následkem svého extrémně běsnícího revolučního násilí má ještě dodnes plno následovníků a obdivovatelů posměšně nazývaných trockisté. Od roku 1916 tento muž pobýval ve Spojených státech, kam uprchl před carskou policií. Lenin v té době řešil podobný problém a jeho azylu se ujali Švýcaři a Němci. Oba rozhodně v cizině nelenili a kromě shromažďování revolucionářů z řad emigrantů a dobrovolníků opatřovali peníze na zaplacení výdajů plánovaného převratu. Kupodivu však jim to příliš práce nepřinášelo, až by se s jistou nadsázkou dalo říci, že kapitalistické dolary a marky se na oba komunistické intelektuály a revolucionáře přímo hrnuly.

Mnohým čtenářům není úplně neznámá role císařského Německa, které si Lenina pod příslibem poskytnutí finančních prostředků zavázalo k vykonání státního převratu v Rusku. Účel plánu byl německy jasný a přímočarý : Po převzetí moci Leninovými bolševiky bude mezi Ruskem a Německem uzavřen separátní mír, aby německá armáda měla na východní frontě volné ruce a mohla se vojensky angažovat na frontě západní, kde se situace podle představ německé generality nevyvíjela. Doslova a do písmene - jak se usnesli, tak učinili. Německé císařské úřady vybavily Lenina zhruba 40 miliony říšských marek, spolu s jeho manželkou a třiceti dvěma dalšími revolucionáři posadily do zapečetěného vlaku a ze Švýcarska napříč Evropou na jaře roku 1917 dopravily do Finska a Petrohradu, kde se měli spojit s partou kolem Trockého. Vlak revolucionářů dostal nejvyšší priority a traduje se, že dokonce korunní říšský princ musel na jednom německém nádraží tři hodiny čekat, než Leninův vlak projede.

Málo jsou však obecně i odborníkům známy okolnosti americké mise Trockého. Je to nejspíš dáno i tím, že o jednu historickou vinu za genocidu národů méně nebo více se u dobyvačných Germánů vždycky nějak snese a omluví, avšak se zdánlivě vzornými Američany musejí historikové nakládat s nejvyšší obezřetností. Lev Trockij – osoba židovského původu a rodným příjmením Bronstein – byl v USA doslova na roztrhání. Píše do levicových novin, účastní se společenského života, má k dispozici komfortní byt vybavený dokonce ledničkou, což pro srovnání se současnou dobou odpovídá zázraku, jakoby měl dnes někdo na zahradě vrtulník. Úřadující americký prezident Woodrow Wilson mu na počkání vystavuje americký pas, bankéři a politici se v nabízení dolarů jen předhánějí, zasedá Kongres, dveře do FEDu se ani netrhnou. Výsledkem je, že Američané Trockému seslanému jim samotným nebem věnují na plánovanou bolševickou revoluci 20 milionů amerických dolarů ve zlatě a posílají mu je k neomezenému nakládání do švédské banky. Inu, pěkná sumička odpovídající dnes jedné miliardě dolarů.

Kdopak se tedy při podpoře bolševického převratu v carském Rusku u našich dnešních severoatlantických spojenců angažoval nejvíce ? Samá známá jména : dynastie Rockefellerů a Rothschildů jsou již známy z úvodu, dále se štědře prezentoval rod Morganů, nic nezůstali Trockému dlužni ani bankéři Jacob Schiff, William Thomson, Albert Viggin, George Buchanan, Olaf Aschberg a další. Není to však vůbec první finanční injekce na konto tohoto revolučního fanatika. Už v roce 1907 v rámci britské pomoci ruské revoluci obdržel od lorda Alfreda Milnera více než 21 milionů rublů, jak Trockij uvedl ve své autobiografické knize Můj život.

Spokojený Trockij dne 27. března 1917 nastupuje na zaoceánskou loď a po komplikované anabázi s Kanaďany při mezipřistání v Halifaxu ohledně hrozby vězení vyřešenou na základě Wilsonova telegramu britskými úřady přistává dne 17. května v Petrohradě. Tam ho už vyhlíží Lenin a mezi jinými i další totalitní komunistický výlupek - gruzínský zabiják Josif Džugašvili, alias Stalin. Jak je zjevné, Trockij se doslova topil v penězích a nebudeme jistě dělat překvapené, že s nějakou evidencí výdajů a úsporným hospodařením si jako levičácký bohém hlavu nelámal. Je proto na místě úvaha, že pozdější porevoluční konflikt mezi Stalinem a Trockým nemusel být založen čistě na politické, ale i na finanční podstatě. Když se dva desperáti hádají o peníze, je celkem logické, že jeden z nich skončí bradou vzhůru, jak se to v roce 1940 přihodilo Trockému poté, co po Leninově smrti v roce 1924 byl nucen před Stalinem uprchnout do Mexika.

I revoluce se musí umět naplánovat, zejména když po její úspěšné realizaci čeká na investory lákavých 460 milionů dolarů. Jak ukazují dějiny, Američané, Němci a Britové v případě bolševického převratu nic nezanedbali a vše běželo jako po drátkách. Výstřel z Aurory ve skutečnosti sice žádný nezazněl, nicméně Zimní palác v Petrohradě, kde sídlila prozatímní vláda, formálně střežený několika lehce ozbrojenými vojáky byl prakticky bez jediného výstřelu obsazen, carská rodina Romanovců i s carem Mikulášem v roce 1918 bolševiky popravena. Všechno do sebe zapadá jako dokonalé soukolí a Američané si rozdělují oněch 460 milionů dolarů zkasírovaných z bankovních účtů vyvražděných Romanovců z jejich původně uložených 480 milionů dolarů, protože se o ně nemá kdo přihlásit a „čirou náhodou“ propadají bankéřům. Nepochybně celkem slušný výdělek, když pouhých 20 milionů svěřených dolarů jako do typických užitečných idiotů investovali do Trockého a Leninových bolševiků.

Nabízí se taková všetečná až hříšně prostořeká otázka : Kolik milionů přistálo na kontě tehdejšího amerického prezidenta Woodrowa Wilsona ? Bez jeho aktivní součinnosti by se celá investiční transakce nemohla nikdy uskutečnit, protože m.j. Trockij by se bez amerického pasu vydaného Wilsonem nedostal z USA do Ruska a zatčený by zůstal v kanadském vězení.

Nebuďme útlocitní a netruchleme, ty miliony mrtvých Rusů, Ukrajinců, Bělorusů a dalších ze zhruba stovky národů a národností, umučených a zavražděných bolševiky, i utrpení a neštěstí milionů Čechů, Slováků, Poláků, Maďarů, Bulharů, Jihoslovanů, atd. v letech 1948 až 1989 jsou jako vedlejší produkt mlčenlivými svědky chamtivosti uvedených amerických bankéřů a politiků. Je zkrátka dobré občas si připomenout, komu vlastně můžeme za 40 let zpackaného života v československé totalitě „poděkovat“.

Vyhotoveno za použití informací a překladů z následujících zdrojů :

Autor: Lubomír Bouše | středa 25.3.2015 9:13 | karma článku: 17.19 | přečteno: 739x

Další články blogera

Lubomír Bouše

Feminismus, aneb království za všechny prachy

Kdysi jsem na svých cestách životem potkal jednoho starého vypravěče a vyslechl pozoruhodnou pohádku. Začínala úplně nevinně. Za devatero horami, za devatero řekami bylo jednou jedno malé neznámé království...

9.11.2015 v 10:31 | Karma článku: 17.27 | Přečteno: 794 | Diskuse

Lubomír Bouše

Kam zmizeli Filipovi komunisté ?

Naprosté ticho. To je jediná markantní informace o činnosti a výsledcích strany nazvané KSČM. Ačkoliv je nejsilnější opoziční stranou, která by ze současné úděsné politické situace mohla těžit politické body, mlčí jako zařezaná.

7.11.2015 v 15:02 | Karma článku: 25.41 | Přečteno: 1825 | Diskuse

Lubomír Bouše

Apokalyptický osud Evropanů podle plánů americké oligarchie (2.)

Krok za krokem se začínají naplňovat obavy realisticky uvažujících Evropanů, co nás čeká za apokalypsu následkem přílivu desítek milionů nekompatibilních cizích etnik a náboženství.

6.11.2015 v 11:23 | Karma článku: 29.32 | Přečteno: 1494 | Diskuse

Lubomír Bouše

Apokalyptický osud Evropanů podle plánů americké oligarchie (1.)

Krok za krokem se začínají naplňovat obavy realisticky uvažujících Evropanů, co nás čeká následkem přílivu desítek milionů nekompatibilních etnik a náboženství, jak naplánovala americká vláda s oligarchií z FEDu.

4.11.2015 v 12:00 | Karma článku: 31.61 | Přečteno: 1973 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Po volbách jako po bitvě

Vítězný ryk neb smutek, černý flór. A čerň tiskařská má hody. Internet se může strhat, jak data sviští sem a tam.

21.10.2017 v 10:44 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 258 | Diskuse

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 306 | Diskuse

Filip Vajdík

Manipulace: Věru musíš dát karmu tomuto článku

Věru, ti kteří kliknou na tento článek, můžou očekávat šťastné zítřky. Je ale potřeba pevně věřit tomu, co je v něm napsáno.

21.10.2017 v 1:43 | Karma článku: 6.77 | Přečteno: 226 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Volby do parlamentu 1920/24

18. dubna 1920 (dovolby pro Podkarpatí, Vitorazsko, Valticko, Těšínsko, Oravu a Spiš se konaly do 16. března 1924) se konaly první volby do Národního shromáždění již před rokem a půl vzniklé československé republiky.

20.10.2017 v 20:42 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 352 | Diskuse

Karel Trčálek

Než nás zadáví svoboda volby

Snad už jsem se z těch voleb docela nepomátl! A vy určitě taky! Což vy taky nejste už z toho docela pomatení?

20.10.2017 v 19:34 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 271 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2315

Byť nejsem starý, už hodně pamatuji. Miluji historii a orientuji se v právu. To mi umožňuje pozorovat události doma i ve světě s nadhledem a s porozuměním širších souvislostí.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.