První zaručeně fungující feministickou metodou zavedenou před časem do našich zákonů za účelem zničení rodiny a zbavení dítěte otce je tzv. domácí násilí a vykázání z domácnosti.
Předchozím dílem jsme si popsali historii i současnost neomarxistického feminismu importovaného k nám ze západní Evropy a představili pana Františka, poctivého tátu a manžela jedné obyčejné české rodiny. Jeho paní také podlehla lákadlům feminismu a začala spřádat důmyslné plány, jak manžela z bytu vyhodit a děti a majetek si sama pro sebe přisvojit.
Pan František není žádný bijec, ale svých dětí a svého majetku se vzdát logicky nechce a brání se tomu. Ale i na takové „potížisty“ náležitě proškolené feministky vynalezly spolehlivé „masti“. První zaručeně fungující metodou zavedenou před časem do našich zákonů lidmi z okruhu sociálnědemokratických poslankyň je tzv. domácí násilí a vykázání z domácnosti. Nehraje žádnou roli, že podle naprosto všech celosvětových statistik se násilnosti mužů a žen vůči opačnému pohlaví vyskytují v poměru 50 na 50. Aby ženy dodaly svému telefonátu na policii věrohodnosti, pár šrámů si na svém těle vytvoří samy a naše policie po zavolání manželky vždy ze společné domácnosti ochotně vyvláčí v železech muže. Tak se stalo i v domácnosti pana Františka. Následovalo úřední nařízení odevzdat klíče od bytu a nekompromisní vykázání z obydlí na několik týdnů pouze s igelitkou. Žádnou váhu neměly naléhavé Františkovy námitky, že bylo rozhodnuto na základě vykonstruovaného oznámení. Nikdo našeho nešťastného muže neposlouchá, protože jeho zoufalá obhajoba do zákeřně vykonstruovaného feministického schématu muže-násilníka ideově nezapadá.
První zkušenost s bydlením na ulici má tak náš vzorný táta a obětavý manžel František už za sebou. Bude se mu výborně hodit, protože tím manželčin šílený „thriller“ rozpoutaný podle podrobného poučení feministkami zaštítěných Marksovou-Tominovou a jejích předchůdkyň ještě ani zdaleka nekončí. Po pár dnech doma a konečně zase ve své posteli je policie opět zpátky. Na krku má oprávněně udivený nevinný František totiž druhou spolehlivou mast feministek - pohlavní zneužívání. Tentokrát pro změnu svých dětí. Tady už jde ale docela do tuhého. Opět následuje vyvlečení v poutech, avšak teď ne na ulici, nýbrž rovnou do vyšetřovací vazby.
Vyšetřovatel ani státní zástupce nespěchají, vše je třeba pečlivě prověřit, znalecké posudky vyhotovit, svědky vyslechnout, ohledání „místa činu“ zdokumentovat, listiny opatřit, důkazy zajistit, hlavní líčení připravit. Teď záleží, jak aktivně Františkova manželka s bezcitným ansámblem kolem Marksové-Tominové a jí podobných bezskrupulózních fanatiček spolupracovala. Jestli liknavě, taťka a manžel František bude obžaloby zproštěn, což žádné trestní následky i přes evidentní křivé obvinění pro oznamovatelku samozřejmě znamenat nebude. Pokud radám zpovykaných feministek naslouchala pozorně, tatínek a manžel se několik let bude na okolí dívat zamřížovaným okýnkem.
V obou případech však během měsíců pobytu ve vazbě či desítek měsíců ve výkonu trestu odnětí svobody bohatě stačí, aby matka a manželka jejich děti proti tatínku Františkovi dle zevrubných „metodických pokynů“ ženských spolků popudila tak, že ty ho do smrti nenávidí. Potenciální pokračovatelé psychicky chorých sériových vrahů Anderse Breivika (Norsko) a Adama Lanzy (USA) vychovávaných rovněž bez otců mají již od raného dětství vštípeny ty feministicky správné základy nenávisti, bezcitnosti a pohrdání. Františkova paní má jistě dostatek času, aby jako bonus zvládla zajistit si sama pro sebe prakticky všechen společný majetek i výlučný majetek manžela. Během vazby a výkonu trestu mu vedle úhrad trestního řízení a pobytu ve vězení samozřejmě běží i povinnost platit výživné na své děti. Že byl onen dřívější vzorný táta a manžel zrovna neprávem v kriminále, to pochopitelně nikoho z feministek na úřadech nezajímá.
Po několika nezákonně odseděných měsících až letech je náš bývalý pečlivý táta a pozorný manžel František spolu se svými statisícovými dluhy, bez peněz a bez iluzí konečně na svobodě a vrací se domů. Domů ? Žádné „doma“ samozřejmě už neexistuje ! Následkem řádění bezohledné party kompliců kolem zparchantělých feministek se právě nadosmrti stal bezdomovcem a „nadšeným fanouškem“ České republiky.
Co k našemu nešťastnému Františkovi ještě dodat ? Uvidíme-li bloumat parkem, ulicí, sedět pod mostem, v tramvaji, na nádraží nebo kdekoliv jinde nějaké bezdomovce, nalezneme mezi nimi určitě i našeho deklasovaného Františka nebo tisíce jemu podobných. Prosím, nekopejme do nich, ani jim nic nedávejme, oni nic nepotřebují. To, po čem kdysi toužili a možná stále ještě touží, totiž lásku a úctu svých bližních, jim stejně dát neumíme. Pomněme též, že stejně jako náš František můžeme za pár měsíců sami být mezi nimi.
Že existují lidé, kteří si podstatu tohoto závažného problému uvědomují, přesvědčivě dokazuje svou sympatickou tvorbou současná spisovatelka Věra Nosková. Zákeřnosti feminismu pro společnost si poslední dobou několikrát všimnul i Václav Klaus. Ač založením zjevně liberál, jemuž leckterá letuška dříve proti srsti nebyla, čímž své Lívii způsobil obrovskou bolest, přesto na stará kolena dospívá k překvapivému závěru, že rozvraty rodin mezi priority pravicové politiky určitě nepatří.
Fenomén českého bezdomovectví nemá s ekonomikou téměř nic společného. Je pouze důkazem o hrůzné lidské morálce, o tristním mravním stavu dnešní společnosti a o krutosti eurosocialisty nastolovaných mezilidských vztahů. S lidmi nelze nakládat jako se zvířaty. Otřesné následky takového zrůdného konání sociálních inženýrů a inženýrek, k nimž okruh českých zfanatizovaných feministek neodmyslitelně patří, vždycky někde vyhřeznou na povrch.
Na absurdní nařízení bruselských úředníků si člověk se zatnutými zuby časem zvykne, zvykne si i na tvrdé výbojkové světlo namísto zakázaného laskavého světla žárovkového i na všechno ostatní. Ale nikdy si nezvykne na úmyslné bezohledné lidské utrpení, které působí člověk člověku. Mezi zrůdné zdroje takového nevýslovného utrpení agresivní neomarxistický feminismus nepochybně patří.
Dokončení příště.
