Feministky rozvrací rodiny a produkují sirotky a bezdomovce (epilog)

Předchozími dvěma díly jsme sledovali osudy jednoho poctivého táty a manžela Františka jedné obyčejné české rodiny, jehož paní ho poslala do kriminálu, aby se zmocnila dětí a rodinného majetku sama pro sebe.

Popsal jsem rovněž historii i současnost nelidského neomarxistického feminismu importovaného k nám ze západní Evropy a USA, poukázal jsem na účelovou vzájemnou spolupráci neomarxistických feministek zalezlých na úřadech, soudech a ve státem dotovaných spolcích.

Pan František a tisíce dalších mužů doplatili na nové paragrafy o tzv. domácím násilí zařazené do zákona o Policii ČR Paroubkovými sociálními demokraty těsně před sněmovními volbami v roce 2006 s účinností od 1.1.2007. Volby však v červnu onoho roku drtivě vyhrála Topolánkova ODS s 81 mandátem, ale alespoň o odložení účinnosti těchto typických neomarxistických represivních ustanovení se ani nepokusila, byť jako opoziční strana proti nim před volbami vehementně brojila, a proto ji také rozumní občané houfně volili. Naopak, další její chování na politické scéně ukázalo, že své voliče zákeřně opakovaně podváděla. ODS se totiž podařilo prosadit nový zákon o policii, když byl ministrem vnitra zástupce ODS Ivan Langer. Ale co to v novém zákoně nevidíme ? Všechny Paroubkovy feministické paragrafy o tzv. domácím násilí do tohoto svého zákona naši „pravičáci“ jednoduše překopírovali. Jak se říká lidem, kteří bezděčně plní zadání jiných, aniž si uvědomují, že je to proti jejich bytostným zájmům ? No přece užiteční idioti !

Ale tím neomarxistický feminismus v podání „pravicové“ ODS ještě ani zdaleka nekončí. V roce 2012 „slavnostně“ ve sněmovně přijímají Pospíšilův nový občanský zákoník účinný od 1.1.2014, kde fiktivní minimum pro výpočet rozhodného výživného pro nic za nic zvyšují a ještě nad rámec tehdy Zemanovými feministkami Wolfovou a Čurdovou stanovený patnáctinásobek životního minima „vylepšují“ na dvacetipětinásobek (!!!) životního minima, což činí fikci 85 tisíc korun. Podobně do něj ve stejném duchu nezměněně překopírovávají téměř všechny komunistické paragrafy bolševického zákona o rodině z roku 1963, který státní vlastnictví dětí povýšil nad zákon. Na to má čeština naprosto výstižné pojmenování - poturčenec horší Turka.

A jak se dařilo našemu nebohému Františkovi ? Po propuštění z vězení se pochopitelně bál vrátit do bytu, kde žila jeho bývalá s dětmi a jejich otčímem, aby ho opět pod nějakou smyšlenou záminkou nenechala zavřít zpět do vězení. Stejně neměl klíče, protože exmanželka vyměnila všechny zámky. Rodinné úspory si také přivlastnila, bankovní účet vybrala, jeho osobní věci i společný osobní automobil prodala. Od dětství sbíral známky, jeho sbírka měla už slušnou tržní hodnotu; tu bývalka mezitím ochotně samozřejmě zpeněžila také. Nedala mu ani korunu. Stěžoval si u úřadů, že to byl jeho výlučný majetek a ne součást společného jmění, tam mu říkali : prokažte, že jste tu sbírku měl, ale měl jen holé ruce a igelitovou tašku z kriminálu, takže s ním vyběhli.

Chce-li vidět své děti, musí si z dostatečné dálky stoupnout na konci vyučování před školu. Přiblížit se k nim však nesmí, protože by se dopustil přečinu nebezpečného pronásledování a putoval by na 3 roky opět do kriminálu. I toto mají české feministiky za „příkladné“ spolupráce homosexuála Pospíšila z ODS na novém trestním zákoníku účinného od 1.1.2010 také perfektně právně „ošetřené“, aby svým dětem vzpomínky na jejich táty definitivně vymyly z mozků. Stejně ho matkou doživotně popuzené patologicky nenáviděly už dávno předtím a ani ho nepozdraví. Paragraf o tzv. nebezpečném pronásledování, kam samozřejmě spadají i snahy nezlomených tatínků podívat se na své děti aspoň třeba před školou, když jinak jim to feministické úřady a zpovykané matky nedovolují, nezavedli ani nacisté, ani komunisté, ani socialisté; tento historický „hrdinský čin“ čekal pohříchu až na tzv. pravicovou ODS.

Se záznamem v rejstříku trestů ani jako zkušený specialista nemůže ve svém oboru sehnat práci. Přiležitostně získává brigádu na stavbě, ale téměř všechnu mzdu mu zabavuje exmanželčin exekutor, takže mu nezbývá ani na jídlo a oblečení, natož na důstojné bydlení. Obrací se na opatrovnický soud, aby mu výživné za roky v kriminále a v době nynější prokazatelné nezaměstnanosti odpustil nebo aspoň snížil na minimum a aby se mohl se svými dětmi vídat, ale paní soudkyně s tetičkou z místní sociálky jsou neoblomné. Vždyť přece kvůli tomu se jeho paní nerozváděla, aby teď neměla jeho peníze a aby se musela o jejich děti s ním dělit ! To by přece rozvody ztratily svůj smysl a co bychom si my soudkyně bez nich počaly, co jiného bychom dělaly ? A nevyužil prý možnosti prodeje svých tělesných orgánů k transplantačním účelům, tudíž „rezervy“ i „potenciál“ na jeho straně pořád existují. Neoblomné zůstaly ze stejných důvodů i usměvavé paní soudkyně z Ústavního soudu.

Za pár týdnů si na poště vyzvedává policejní obsílku, že je s ním zahájeno trestní řízení pro přečin zanedbání vyživovací a zaopatřovací povinnosti k jeho dětem. To Františkova bývalka opět použila v praxi radu jedné ze stovky ženských organizací pod patronátem Marksové-Tominové. I tento paragraf ve svém novém trestním zákoníku zmatený absolvent plzeňské právnické fakulty Pospíšil i s chlupy opsal ze starého komunistického trestního zákona z roku 1961 a ještě iniciativně zvýšil trestní sazby. Jako „nebezpečnému“ recidivistovi hrozí Františkovi další několikaletý pobyt za mřížemi.

Cíleně kriminalizovanému tátovi nezbylo vůbec nic, ztratil i tu poslední naději. Jednoho lednového rána byl František nalezen v parku na lavičce mrtev. Soudní pitva ukázala, že smrt nastala podchlazením zesláblého organismu, alkohol ani návykové látky v těle zjištěny nebyly.

Co říci závěrem ? Počet bezdomovců na ulicích a v dělnických ubytovnách se v ČR odhaduje téměř na 100 tisíc osob, spočítat je přesně ani není možné. Položme tedy alespoň několik otázek. Kolik tisíc nebo dokonce desítek tisíc z nich za léta své vlády od roku 2006 do roku 2013 ODS „vyrobila“ ? V těchto letech ovládala ODS ministerstvo vnitra i ministerstvo spravedlnosti. Kolik bezprizorních dětí z rozvrácených rodin zavinily Langerova a Kubiceho policie a Pospíšilovy opatrovnické soudy ? Ke kolika desetitisícům manželů a otců se politici ODS chovali jako ke zvířatům ? Omluví se nám ODS za justiční a policejní zvěrstva během jejich vlády krytá jejich politiky ? Krev kolika nešťastných mužů stejně jako našeho Františka ulpěla na rukou politiků z řad ODS ?

+++++++++++++++++++

Úplným závěrem využiji dnešního dne a připomínám památku mých milovaných rodičů F. a V. Boušových, kteří na nás shlížejí tam shora. Vzpomínám stále a moc děkuji za všechno.