Apokalyptický osud Evropanů podle plánů americké oligarchie (2.)

Krok za krokem se začínají naplňovat obavy realisticky uvažujících Evropanů, co nás čeká za apokalypsu následkem přílivu desítek milionů nekompatibilních cizích etnik a náboženství.

Předevčírem jsem zde v první části poukázal na synchronizovanou absurdní nečinnost EU, USA, NATO i jednotlivých národních vlád (až samozřejmě na statečné Maďarsko a zčásti Slovensko) směrem k občany požadovanému bezodkladnému zabránění ilegální imigrace. Současně jsou oproti tomu do očí bijící  koordinované aktivity těchto subjektů k nepokryté podpoře a akceleraci ilegálního přistěhovalectví a k potlačování protestního vystupování zoufalého obyvatelstva. Vládní síly národních států i orgány EU nasadily v relevantních mainstreamových médiích propagandu toho nejtěžšího kalibru srovnatelnou s vymýváním mozků v éře komunistického východního bloku. I zdejší redakce provedla u mého předvčerejšího článku cenzorský zásah, aby jej nemohlo přečíst neredukované množství čtenářů, což  rámec nastupující totalitní zvůle zřetelně dotváří.

Pokusme se na základě těchto výchozích předpokladů a očekávatelného chování hlavních světových hráčů učinit prognózu dalšího vývoje v ČR a Evropě.

Je pohříchu historicky obdobná jako v Evropě před osudným Mnichovem roku 1938. Tehdy naše vláda také občany zradila a naši západní spojenci čsl. republiku také tehdejšímu nacionálně socialistickému vůdci obětovali. Bohužel se historie opakuje, protože jako i tehdy vojákům a hrdinům zbyl jenom vztek, protože chtěli republiku před Hitlerem bránit, ale nesměli. A já věřím, že by i ubránili, samozřejmě s pomocí ostatních protinacisticky angažovaných Evropanů.

Ani naše domácí situace příliš nadějí nevzbuzuje. Zejména se u nás vyskytují zvenčí podporované vlastizrádné a kolaborantské síly, jejichž naděje se upínají k milionu přistěhovalců do republiky a aspoň 100 milionů do celé EU.  Moje prognóza je taková, že mezi Čechy se bohužel nenajde jediný člověk, který bude mít k obraně národa, státu a jeho občanů před invazí masovou podporu, protože většina lidí se státní moci a její perzekuce bojí a občanských svobod se vzdají.

Je asi každému realistovi jasné, že pokud se v Praze nebudou pravidelně konat nejméně statisícové demonstrace a v ostatních velkých městech aspoň dvacetitisícové, tak vláda i americké velvyslanectví mohou být v naprostém klidu. Toužebný pád vlády a vypsání předčasných voleb naprosto nehrozí, proto žádné protektorské intervence nebude třeba ani plánovat. Na počátku září slibně nastartovaná Klausova iniciativa z vnějšího pohledu vyšuměla do ztracena. Řádné sněmovní volby jsou až za dva roky, což je vzhledem k dramatickému a překotnému vývoji enormně dlouhá doba. Jisté preference naznačí volby za rok do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu, ale to je všechno pozdě. Vlastenecké a protivládní síly se tříští až k marginalizaci, což osazenstvo Strakovy akademie nenutí brát veřejné mínění příliš na vědomí a svou faktickou pozici protektorátní vlády může plnit i bez aktualizovaného mandátu voličů.

Odhaduji, že až se do tří let Evropa zaplní oněmi naplánovanými desítkami milionů muslimů a černochů, že vypukne rasová a náboženská válka s nemalým počtem obětí. Až tehdy můžeme očekávat vnější pomoc, protože sami se shrbení a přikrčení (až na pár nejstatečnějších jednotlivců v odboji) na nic tradičně nezmůžeme. Pomoc přijde z Východu a osvoboditelé budou nejen Slované, ale vojáci budou mít i šikmé oči.

Základem dnešního tristního postavení evropských národů je příslušnost do sféry amerických národních zájmů. A ty hrají a budou hrát první housle. Evropská unie se v těchto kritických týdnech ukázala být pouhou převodovou pákou k ovládání nás evropských občanů americkým impériem. Je třeba totiž primárně zabránit americkému státnímu bankrotu a pádu dolaru, k čemuž je nezbytná válka v Evropě. Dodávkami zbraní a vojenského materiálu, potravin, obuvi, oblečení, automobilů, energií, výpočetní techniky, atd. bude americká bankovní a zbrojní oligarchie finančně a materiálně uspokojena, krachu dolaru a amerického státu se zabrání. Sice na úkor zničené Evropy a hromad mrtvol, ale to majitele americké centrální banky FED jako světového monopolního dodavatele válek a ozbrojených konfliktů „na klíč“ vůbec netrápí.

Délku tohoto období nejsem schopen odhadnout, protože americké dluhy jsou astronomické. Nicméně je vysoce pravděpodobné, že Spojené státy se samy konfliktů mezi bílými Evropany a barevnými přistěhovalci aktivně nezúčastní. Pouze budou oběma stranám dodávat výše uvedené komodity a předpokládám, že k jejich transportu zákazníkům budou využívat své dosavadní vojenské základny na evropském válčišti.

Je jasné, že rozvrácená a krvácející Evropa se ocitne v rozporu s ruskými a asijskými zájmy, proto tyto mocnosti nám se zvládnutím vzniklé apokalypsy časem pomůžou. Samozřejmě k tomu bude nutný souhlas USA podmíněný jejich dominantním postavením při obnově zničené Evropy.

Otevřenou otázkou podle mne zůstává, zda Američané budou v té době uspokojeni jen svou ekonomickou stabilizací a konjunkturou následkem válkou oživeného exportu nebo zda budou dále pokračovat v násilném prosazování svých dlouhodobých plánů na ovládnutí celého světa. Ale zde bych se přiklonil k té optimističtější variantě, že totiž jaderná síla a vojenská připravenost Ruska a Číny jim ve vyvolání třetí světové války zabrání. Protože to by nemuselo dobře dopadnout ani s příslušníky oněch všeobecně známých deseti rodinných dynastií majetkově ovládajících FED.

Poté podle mého názoru nastane ještě další fáze, a to živelná pomsta vlastizrádců a kolaborantů za jejich hříchy, zejména příslušníků establishmentu, tzv. neziskových organizací a ostatních osob politicky sdružených ve známé pražské kavárně. Je tedy vysoce pravděpodobné, že poteče další krev. Současně tipuji, že celkem logicky nastane divoký odsun barevného obyvatelstva se vším negativním, co k tomu patří, protože rozvrácené státní struktury nebudou mít síly ani prostředky k repatriaci organizované. Inu, jak se výstižně říká, kdo seje vítr, sklízí bouři.

Závěrem ještě doplňuji, že toto imigračně invazní téma je nepochybně velice ožehavé a asi trápí každého poctivého a loajálního občana, proto se k němu pokusím v příštích článcích ještě několikrát vrátit - nenastanou-li ovšem nějaké vydavatelské či represivní komplikace. Byť se k němu u nás veřejně vyjadřují nejméně desítky píšících autorů, politiků a politologů, tak ostře vyhraněně protirežimních jako já není příliš, odhaduji přibližně kolem deseti. A když přidám ještě další vylučující kritérium, že kritiku současného neomarxistického a levicově liberálního režimu směřujeme z ryzích pravicových pozic, tak se tento okruh autorů zúží sotva na počet prstů jedné ruky.

Jak jsem zmínil ve středu a jak instinktivně všichni tušíme, nečekají nás zrovna optimistické časy, protože jsme tlačeni do nebezpečného tunelu. Ale každý tunel má na konci ono pověstné světýlko....