Kam zmizeli Filipovi komunisté ?

  Naprosté ticho. To je jediná markantní informace o činnosti a výsledcích strany nazvané KSČM. Ačkoliv je nejsilnější opoziční stranou, která by ze současné úděsné politické situace mohla těžit  politické body, mlčí jako zařezaná.

Úvodem musím předeslat, že zpočátku jsem článek měl nazvaný bez jména komunistického předsedy. Ale potom jsem si uvědomil, že na naší politické scéně těch mentálních komunistů je ve všech stranách tolik, že musím čtenářům upřesnit, o které se nyní jedná. Přitom jako člověku vyznávajícímu pravicové hodnoty je mi úplně jedno, jestli některý levičácký fanatik byl shodou okolností držitelem rudé knížky předlistopadové KSČ nebo ne. Neomarxistickou a levicově liberální ideologickou infekcí valící se na nás jako morová rána z USA a západní Evropy jsou totiž nakaženy všechny parlamentní strany.

Nejvíce jsou rudě myslící „přátelé“ zastoupeni v nejsilnější vládní straně Sobotkovy ČSSD. Ta se stala už jen poslušnou submisivní vykonavatelkou příkazů bruselských neosocialistů, kteří jsou jen převodovou pákou washingtonských neomarxistů k ovládnutí Evropy z jednoho centra. O její vlastizrádné a protičeské zvrhlosti už nikdo ani nepochybuje a stigma nevolitelnosti si definitivně „vybojovala“ zvacím dopisem nějakého soudruha Hamáčka, který pozval do naší vlasti dokonce americké okupanty podle vzoru legendárních komunistických vlastizrádců Bilaka a Koldera v roce 1968.

O zaboření do neosocialistického páchnoucího bahna kolaborantskou stranou TOP 09 nemá smysl dále polemizovat, protože věčně ospalý komický maskot v čele této obskurní straničky si na nic jiného než na pravidelnou dávku házení špíny na své voliče zpravidla už ani nevzpomene. Chcípající kobyla Fialovy ODS ve své smrtelné křeči se tak odklonila od pravicových idejí, že je dokonce ochotna přijímat příkazy euroamerických neomarxistů k likvidaci českého státu a národa, když jako mentálně retardovaný pacient stále vykřikuje hesla o ještě těsnějším zavrtání se do rozkroku EU a NATO, ačkoliv mezitím byly tyto protektorské instituce občany dávno zavrženy. Komunistická totalita se za babišovským hybridem ANO vleče od jeho vstupu do Strakovy akademie jako slizský chrchel a nic jiného než destrukci našich základních práv a svobod už od těchto levicových výlupků ani očekávat nemůžeme.

Ale vraťme se k meritu věci, tedy k našim pravověrným „lidem zvláštního ražení“ shromážděných kolem předáka Vojtěcha Filipa. Během první čsl. republiky, mnichovské zrady našimi západními spojenci v roce 1938 i za tzv. druhé republiky, v průběhu druhé světové války v domácím i v zahraničních odboji se komunisté vždycky jednoznačně postavili na obranu naší republiky. Utrpěli přitom mnoho lidských obětí a zažili řadu nacistických perzekucí, za což jim jako vlastenci musíme my pravičáci poděkovat.

Ale co se to najednou nestalo ? Do bezhraniční Evropy a potažmo tím do našeho evropského domu se každý den co den valí pravidelně nadávkované desetitisícové vlny cizineckých invazivních imigrantů, nastává rozvrat základních státních i společenských struktur, vypuká nezvládnutelná zločinnost, apod., ale komunisté zaujali pozici mrtvého brouka. Přitom by všichni vlastenci jejich podporu společné věci uvítali, protože národní a státní existence je naprosto nejnižším společným jmenovatelem, na němž je nutné se shodnout, protože pak už nemáme společného vůbec nic.

Ačkoliv by se KSČM mohla stát doslova miláčkem většiny lidu volajícího po striktním odmítnutí multikulturního šílenství vnucovaného nám Bílým domem a jeho bruselskými slouhy, přesto k destrukci právních států, k pohrdání platnými zákony v EU i ČR i k zoufalství drtivé většiny našich občanů podezřele mlčí. Jak si to vysvětlit ?

Nabízí se k tomu jediné vysvětlení. Strana není schopna zaujmout v dané otázce jednotné programové stanovisko. Mám za to, že v útrobách jejich partaje vznikla dvě názorová křídla držící se vzájemně v šachu, což svědčí o jejím hrozícím rozkolu. Jedno křídlo zahrnuje starokomunisty leninského typu, kteří by podporu vlasteneckým obráncům republiky a boj proti protektorátní Sobotkově vládě rádi absolvovali. Ale jsou omezeni druhým křídlem, které naskočilo na neomarxistickou vlnu levičáckých ideologií valících se na nás ze Západu.

V médiích jsou zaznamenány rozumné názory jejich europoslance a starofunkcionáře Ransdorfa brojícího proti ilegální imigraci. Oproti tomu mladá garda novokomunistů se ve sdělovacích prostředcích vyjadřuje zjevně opatrně. Čtením mezi řádky lze vypozorovat, že ekonomické přistěhovalce společně s našimi sluníčkovými pravdoláskaři srdečně vítá, ale u věrných voličů v seniorském věku si to současně nechce rozházet. A komický charakter ideologické schizofrenie a tápání završuje jejich jindy nadmíru výřečný předseda nemastnými neslanými kratičkými glosami.

Mládežníci z KSČM si totiž pozorně povšimli, že jejich odvěký vzor SSSR už 25 let neexistuje, že Brežněv už dávno umřel a že KSSS byla rozpuštěna. Vidí dnes a denně, že z nástupnického Ruska se na nás komunistické myšlenky už dávno neřítí, ale i přes odpor české vládní propagandy proudí naopak nám vítané myšlenky pravicové konzervativně-liberální. Oproti tomu ze Západu se do naší republiky násilně derou levičácké ideologie socialistů všech barev od zelené, přes hnědou, oranžovou, duhovou až k černé a rudé, jak se o tom přesvědčujeme posloucháním 24 hodin denně zmanipulované propagandy z našich znormalizovaných sdělovacích prostředků. Zjišťujeme doslova v přímém přenosu, že Obamovi levicově liberální neosocialisté se evidentně rozhodli Evropu zničit, odstraněním států, národů a křesťanských tradic vytvořit nový světový řád a čeští komunističtí svazáci u toho nechtějí za žádnou cenu chybět.

Co si o tom všem máme myslet ? Vřele bych obecně doporučoval, aby si čeští voliči a angažovaní občané své politické preference v hlavách přepólovali, jak to bravurně zvládli mladí komunisté a socialisté. Avšak na rozdíl od nich abychom se všichni statečně postavili na obranu před západními marxistickými zrůdnostmi a tzv. novými evropskými hodnotami. Ostatně ideje komunismu a socialismu se před dvěma staletími na Západě původně zrodily, takže se oklikou do svého rodiště poslušně vracejí.

K oslavám dnešního 98. výročí Leninova bolševického státního převratu v listopadu 1917 tak mají mnohem více důvodů v socialistickém Washingtonu a Bruselu než v pravicové a konzervativní Moskvě.